Vzpomínka v tichu

(inspirováno knihou Oskárek a Růžová paní, É.-E. Schmitt)

Někdy máme pocit, že když něco končí, zůstane po tom ticho a prázdno.

Ale možná to není prázdnota.

Možná je to prostor, kde ještě chvíli zní všechno, co jsme spolu prožili – slova, smích i doteky.

Oskárek se kdysi ptal Růžové paní, proč lidé musejí umírat.

A ona mu odpověděla:

„Abychom si uvědomili, jak vzácný je každý den, který dostaneme.“

Dnes tu stojíme s myšlenkami na ty, kteří už nejsou mezi námi.

A i když s námi teď nejsou vidět,

zůstávají přítomní – v našich vzpomínkách,

v našich srdcích,

v drobnostech, které po nich zůstaly.

V této chvíli ticha si je každý z nás může připomenout po svém.

A v tichu poděkovat – za všechno, co jsme spolu mohli prožít.